Aligátoři, bouřka a rozbitá loď

Jednou po škole jsme se rozhodli jet na loď. Taťka ještě nebyl doma, takže ji musel připravit můj starší brácha (to je důležitý!), který s námi ale nejel, protože měl školu. Plavba to byla skvělá, viděli jsme sem tam aligátora, což mě trošku děsilo, takže jsem se vody ani nedotkla.

Najednou, jakoby ze vteřiny na vteřinu, se hzatáhlo a ochladilo. Otočili jsme loď a jeli zpátky k autu, zatím sice nepršelo, ale dal se vidět déšť v dálce a bylo jasný, že brzo pršet začne. Vítr byl tak silný, že moje devítiletá ségra si na něj mohla lehnout a pořád stála (snad ten popis dává smysl).

Když jsme dojeli k autu, začalo zrovna trošku pršet. Naložili jsme loď a chtěli jsme odjet, když se ozvala hrozná rána a můj mladší brácha zakřičel, že se uvolnila loď. Když jí totiž ten starší odpoledne upevňoval, udělala něco špatně (nevím co, v lodích se nevyznám). Nemohli jsme jí tam nechat, protože by jí někdo ukradl, takže tam s ní táta musel zůstat a my ostatní jsme jeli domů pro hever (teda myslím, že to byl hever). Mladší děti tam zůstali a já s mamkou jsme jeli zpět. To už byla šílená bouřka, ohromný hromy a blesky (fakt strašidelný). Naštěstí zbytek proběhl vpohodě, naložili jsme loď a jeli jsme domů.

Publikoval ahojky

ahojky, jsem teď na Floridě a nechci Vám pořád psát, tak si to tady všichni přečtěte, prosím

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: